Institut pro politiku a společnost pořádal ve čtvrtek 12. května 2016 veřejnou debatu na téma Parky ve městě. Akci moderoval Osamu Okamura, architekt a programový ředitel reSITE. Pozvání přijali Jiří Sádlo, biolog působící v Botanickém ústavu Akedemie věd ČR v Průhonicích, dále Martina Forejtová, zahradní a krajinářská architektka, Radovan Haluzík, sociální antropolog, působící v Centru pro teoretická studia, Štěpán Špoula, krajinářský architekt a pan Michal Tošovský, spoluautor projektu Přístav 18600.

Hned na počátku debaty byla moderátorem vyslovena otázka „jakou roli zastává zeleň v urbanistickém prostředí“, resp. jak se spojují parky se životem ve městech. Během debaty se rovněž ukázalo, že definice parku jako místa pro odpočinek je se zvyšujícími se nároky ve 21. století neodpovídá zcela skutečnosti.

Po úvodním představení panelistů Osamu Okamurou, bylo slovo uděleno Michalu Tošovskému, spoluautoru projektu Přístav 18600. Ve svém proslovu sdílel své zkušenosti s vytvářením unikátního prostoru „živého parku“ v pražském Karlíně. Jako aktivní obyvatel Karlína zmínil lokální nedostatky s ohledem na chybějící kulturní prostor mimo zástavbu. Založením výše zmíněného Přístavu se se svými společníky snaží o nápravu. Následujícím řečníkem byla Martina Forejtová, která vyzdvihla důležitost vytváření malých parkových ploch a náležitou péči o stávající zeleň. Rovněž zmínila významnou roli lokálních komunit, které svou aktivitou přispívají ke vzniku nových parkových ploch. Pan Radovan Haluzík upozornil na výskyt tzv. prázdných míst, tedy ploch, které neplní svůj účel a dále na problematiku různé „tělesnosti“ s ohledem na parkové plochy. Tělesnost parku lze definovat jako různost využití parků, přičemž často dochází v tomto ohledu k rozporům. Následujícím hovořícím panelistou byl pan Jiří Sádlo, který se snažil pojednat o vymezení pojmů park a příroda, a zasadit je do urbanistického kontextu. Jiří Sádlo spatřuje v parku živoucí biotop. V současnosti je zainteresován v revitalizaci Letenských sadů. Štěpán Špoula se ve své řeči zaměřil na otázku, co společnost od parku očekává a také co parky mohou svým návštěvníkům nabídnout. Upozornil na skutečnost, že vliv globalizace má svůj dopad i na parkové plochy. V multikulturním prostředí jako je Praha, se do požadavků na funkce parku promítá i kultura. Všichni panelisté se shodli na tezi, že parky dnes nejsou a nemohou být umělou zahradou.