Dítěti přijde zpráva. Někdo ho ponižuje, tlačí na něj, žádá něco nepříjemného, vyhrožuje zveřejněním fotografie nebo ho opakovaně kontaktuje, přestože o to nestojí. Chlapec či dívka vědí, že se necítí dobře. Nemusí ale vědět, jestli je to jen nepříjemnost, jen internet, jen legrace, nebo už něco, s čím má jít za dospělým. V této nejistotě raději zůstane mlčet.
Online zneužívání dítě nemusí v první chvíli prožívat jako jasně pojmenovanou krizovou situaci. Z pohledu dospělého sice může jít o zjevné překročení hranice, nátlak, obtěžování nebo vydírání. Sotva náctiletý chlapec či dívka ale vidí věci jinak a stejné chování nechápou jako o právní nebo institucionální problém. Cítí strach, stud, zmatek a obavu, co se stane, když o tom někomu řeknou.
