Jak jsme (ne)zvládli povodně
Bylo to úplně všude. Doslova všude. Když si člověk zapnul televizi – bylo tam varování před povodněmi. Když si pustil rozhlas – znovu varování před povodněmi. Každý věděl, že se něco blíží a že to zřejmě nebude dobré brát na lehkou váhu. A to se potvrdilo. Spoušť, kterou v roce 2024 napáchala velká voda, si budou pamatovat tisíce lidí nejen na Bruntálsku a Karvinsku.
Jsem z těch, co si varování před povodněmi berou k srdci. Až příliš dobře si pamatuju rok 1997, kdy mě velká voda vyplavila ze stanu. Ten rok mi zůstal v mysli zarytý hodně hluboko a neříkám, že mi způsobil trauma, nicméně kdykoliv se mluví o silných deštích a třetích povodňových stupních, začne mi v hlavě pípat varování. Letos to nebylo jiné. Hned, jak se ve zprávách objevila informace, že nás čeká stoletá voda a rok 97 se bude opakovat, už jsem balila evakuační zavazadlo. Sice bydlím na kopci a na 99 % se mi nemůže nic stát, naléhavost televizních moderátorů mě přiměla k akci.
Jsou to vlastně první velké povodně, na které jsme byli schopni se díky moderním technologiím připravit opravdu dopředu. Jakmile bylo jasné, že velká voda není nějaký strašák ale realita, obce, města, kraje…začaly jednat. V pohotovosti byly všechny složky Integrovaného záchranného systému, stavěly se bariéry a opevnění, muzea vynášela své exponáty do vyšších pater…a tak dále. Lidé (jako třeba já) si chystali evakuační zavazadla a všichni dopředu mohli počítat s tím, že je to „spláchne“.
Výpočtové modely jsou přesnější než kdy dřív. Meteorologická data byla v podstatě aktuální a jakmile začalo pršet, odborníci mohli s opatrnou jistotou předpovědět, kde to bude nejhorší. A přišel pátek. A sobota. A neděle. Internet, zpravodajství a sociální sítě zahltily videa a fotografie totálně zničených – zatopených – vesniček a měst. Krnov: zaplaveno asi 80 procent města, Opava: škody za miliardy korun, zaplavený historický areál, fotbalový stadion nebo sportovní hala. Ostrava: evakuace zhruba 600 lidí, a to na člunech i s pomocí vrtulníku. Jeseník: rodinné domy jdou k zemi, poničené silnice, mosty, ulice. Hanušovice: protržená hráz, město je pod vodu. Jarcová: obec je odříznutá od světa.
Nejen lidé ze zaplavených obcí se ptají „Mohli jsme něco udělat lépe“? Je pravda, že od hrozného roku 1997 investoval stát s pomocí evropských fondů do protipovodňových opatření desítky miliard korun. Jde například o zpevnění koryt řek, pevné či mobilní zábrany, ochranné zóny nebo opravy vodních děl jako Karolinka, Fryšták nebo Boskovice. Ne všude ale protipovodňová opatření už stojí. Například Troubky nemají ani sedmadvacet let od léta, kdy je voda srovnala se zemí, funkční ochranu. Projekt na ochranu před ničivým živlem začal dostávat konkrétnější podobu až loni, kdy se obec, Povodí Moravy a Olomoucký kraj dohodly na spolupráci. Stavbu si nadělí obec ke třicátému výročí tragických událostí. A další příklad: regulace horního toku řeky Opavy. Jenže stavbu nové přehrady v Nových Heřminovech kritizují aktivisté. Dokumentace přitom existuje už od začátku tisíciletí a přímo generální ředitel Povodí Odry Jiří Tkáč řekl, že pokud by dílo stálo, evakuace v Krnově a Opavě by nebyla nutná.
A co teď? Přestalo pršet. Voda opadla. Začalo svítit slunce. Někteří mají to štěstí, že v uvozovkách pouze vysuší sklepy a podlahy a jejich život bude pokračovat jako doposud. Jiní navíc ještě vyhodí nábytek a elektrické spotřebiče, protože ty už zachránit nejde. Mnoho dalších rodin se bude dočasně radovat z toho, že jim alespoň zůstaly stěny a střecha nad hlavou. Pak ale bohužel přijde statik a nařídí jim podmáčený dům strhnout. Další, kteří se vrátí z evakuačních středisek, najdou „doma“ pouze sutiny. Voda jim odnesla úplně všechno.
Podrženo sečteno: hasiči během záplav zasahovali u víc než 25 tisíc událostí, evakuovat bylo potřeba bezmála 21 a půl tisíce lidí, 1 516 bylo zachráněno, osm lidí se stále pohřešuje a smutnou bilanci končí pět obětí. Jenom v nejpostiženějším – tedy Moravskoslezském kraji se velká voda dotkla podle odhadů stovky tisíc lidí, na životě bylo podle hejtmana Josefa Bělici ohroženo 15 tisíc osob. Škody na majetku jdou do miliard. Letošní povodně budou druhou největší katastrofou od vzniku České republiky v roce 1993. Větší škody způsobily pouze záplavy v roce 2002. Odhad pojištěných škod se pohybuje okolo 19,3 miliard korun, přičemž pojišťovny mají nahlášených zhruba 50 tisíc událostí za 8,4 miliardy (a to ještě není definitivní číslo). Stát už na pomoc postiženým povodněmi vyplatil přes 74 milionů korun. Úřad práce potvrdil, že přijal na 2 a půl tisíce žádostí o pomoc – nejvíc z Moravskoslezského kraje. Ještě že Češi mají tu vlastnost, že při vyhrocených situacích drží při sobě, a ani tentokrát tomu není jinak. Snad v každé vesnici sbírají lidé potraviny, gumové rukavice, dezinfekci a další potřeby, aby je mohli poslat potřebným. V dobročinných sbírkách Člověka v tísni, Adry nebo Charity se už podařilo vybrat víc než 370 milionů korun.
Po čase bude třeba bilancovat a vyhodnotit situaci. Je třeba připomenout, že toto byly první extrémní deště, o kterých jsme věděli dopředu. Současné moderní technologie a meteorologické radary už dokážou předpovědět počasí natolik přesně, že bylo čas připravit všechna možná protipovodňová opatření. Vzhledem k měnícímu se klimatu lze předpokládat, že třeba ne tak extrémní deště ale mírnější či dokonce jiné výkyvy počasí budou přicházet stále častěji. Dosud stát investoval desítky miliard do protipovodňových opatření, stále ale není hotovo. A je třeba pokračovat ve výstavbě. Do budoucna by snad také bylo dobré zamyslet se nad tím, kolik dobrovolníků, zdravotníků, hasičů a dobrovolných hasičů bylo do akce zapojeno. V terénu byla tisícovka a stále je stovka vojáků, která stojí nemalé peníze. Pracovat do budoucna s myšlenkou vybudování nějakého pohotovostního poloprofesionálního útvaru, který by se specializoval na podobné akce, by jistě nebylo na škodu.