Kam směřuje česká politika a co můžeme očekávat v nejbližší době? Jak se naše společnost vypořádá s problematikou sucha? A co bude pro svět znamenat, pokud KLDR získá jaderné zbraně? Jednoduše jsou témata, která se dotýkají každého z nás. Naši přední analytici proto pro Vás pravidelně připravují stručné komentáře a v kostce přináší náš pohled na věc.

Konec doby uhelné (ve Velké Británii)

Byla první, která se spalováním uhlí začala – a teď je první, která s ní taky skončila. Velká Británie odstavila po 142 letech svou poslední uhelnou elektrárnu a oficiálně tak ukončila dobu uhelnou. Energii teď už vyrábí pouze a výhradně z jiných zdrojů.

Poslední z mnoha byla elektrárna Ratcliffe-on-Soar. Fungovala už od roku 1967 a rok 2024 – přesně 31. září – se pro ni stal poslední. Skončila tak významná doba britské historie, která se zakládala právě na spalování uhlí. Koneckonců bylo to právě ostrovní království, které odstartovalo éru spalování fosilních paliv a díky tomu si vydobylo své bohatství a moc jako impérium. Bavíme se o kolébce průmyslové revoluce – poháněné jak jinak než uhlím. Mluvíme o první ekonomice na světě, která byla živena právě uhlím. A teď je první velkou světovou ekonomikou (ze skupiny G7), která se toho vzdala a rozhodla se jít jinou cestou. I když teda ne úplně nefosilní, protože značnou část energie Britové stále získávají ze zemního plynu.

Jakkoliv překvapivě zní titulky, že Velká Británie odstavila všechny uhelné elektrárny, opak je pravdou. Celý svět a s ním i britské království k tomu směřuje. Můžeme mluvit o znečištěném ovzduší a dalších negativních dopadech na životní prostředí, faktem ale je, že se to prostě už ekonomicky nevyplatí. Velká Británie oficiálně zahájila cestu dekarbonizace už v roce 2015, kdy tehdejší premiérka Theresa Mayová oznámila, že země do roku 2050 ukončí provoz všech uhelných elektráren. V roce 2020, poprvé v moderní historii ostrovního království, dosáhla země milníku, kdy po dobu dvou měsíců nebylo z uhlí vyrobeno žádné procento elektřiny. A o čtyři roky později to už ani není možné.

Britské uhelné elektrárny od konce 19. stoletá spálily 4,6 miliardy tun uhlí a vypustily do vzduchu 10,4 miliardy tun oxidu uhličitého. Za což by se mimochodem měla země stydět víc než všechny ostatní státy.

Čas na obnovitelné zdroje

Konec uhlí si můžou dovolit jen ty státy, které jsou schopny produkovat energii z jiných zdrojů. A Velká Británie si toho je už řadu let vědoma. Nejde přitom jen o zemní plyn a jaderné elektrárny, ale do popředí se dostávají obnovitelné zdroje. Ostrovní země vsadila na sílu větru – farmy v Severním moři se staly jedním z největších zdrojů obnovitelné energie na světě. Miliony domácností a podniků živý energie právě z mořských větrníků. Koneckonců tady jsou data: podíl větrné elektřiny v roce 2000: dvě desetiny procenta; v roce 2024 je to 16 %. Podíl solární energie v roce 2000: nula; v roce 2024 jsou to přes 4 %.

V této fázi je naprosto klíčová podpora investic. Země vynakládá velké sumy peněz právě do vědy a technologií, které mají umožnit skladování přebytků energie z obnovitelných zdrojů, což by mělo vyřešit neustálou otázku kritiků „co s přebytky“. V této souvislosti se uvažuje o bateriových úložištích, které budou schopny skladovat energii z větrných a solárních elektráren. Budoucnost bude taky dost možná patřit zeleným vodíkovým technologiím, které by mohly nahradit fosilní paliva. Atd.

Nejde přitom o žádné zelené šílenství, i když by se to tak na první pohled mohlo zdát. Ano, Velká Británie sice už není v Evropské unii, přesto je vázána evropskými opatřeními v oblasti boje proti klimatickým změnám. Brusel usiluje o dekarbonizaci, britská vláda v tomto pokračuje a se členskými státy nadále sdílí své technologie i know-how. Na druhou stranu svět se mění a poptávka po uhlí už není zdaleka tak vysoká. Ekonomicky se výroba už zkrátka nevyplatí. A je na každé vládě, aby zaručila svým obyvatelům, že kvůli tomu nepocítí žádný výpadek ani nedostatek. Velká Británie se rozhodla jít přirozenou cestou obnovitelných zdrojů, které má k dispozici – tedy využít vítr. A investuje proto i nemalé finanční prostředky, aby si dokázala tuto výrobu udržet a zachovat.

Tak jako byla Velká Británie průkopníkem v oblasti spalování uhlí v 19. století, teď ve 21. století je lídrem v oblasti využití obnovitelných zdrojů. Stejný osud postupně čeká všechny. A teď je jenom na nás – na Evropanech a na Češích, jak tohoto příkladu dokážeme využít. Protože tady neexistuje cesta zpátky.