Ukrajinský plán vítězství jako seznam přání

„Plán vítězství“ – jak hezky to zní. Sama jsem byla zvědavá, jak si Ukrajina, respektive prezident Volodymyr Zelenskyj, představuje vítězství své země. A když vystoupil v parlamentu, před ukrajinskými poslanci, byla jsem…no, řekněme překvapená.

Oficiálně bylo prezentováno pět bodů a uvedeny tři tajné dokumenty. První bod se týká geopolitiky, druhý a třetí armády, čtvrtý ekonomiky a pátý je bezpečnostní. Naprostým základem je pak podle Zelenského vstup do NATO.

Takže trochu konkrétněji: Že chce Ukrajina do NATO, je stará známá věc. Logicky se obává ruského vlivu a chce od Západu slyšet, že ji nenechá napospas velkému medvědovi. Proto prezident postavil celý svůj „plán vítězství“ na pozvánce do Severoatlantické aliance. Ukrajina sice už mnohokrát slyšela (a letos na summitu to zaznělo znovu), že jednou to přijde, nic konkrétnějšího se ale zatím neděje. A dá se čekat, že dokud válka neskončí, tak pozvánka ani nepřijde. Koneckonců svědčí o tom i nedávná vyjádření německého kancléře nebo slovenského prezidenta. Spojené státy se ještě nerozhodly.

Druhý bod celého plánu je odpoutat pozornost Ruska od samotné Ukrajiny, zmírnit jeho útoky na frontě a ve vnitrozemí a naopak se soustředit na obranu vlastní země. Tedy převést boje směrem na východ za hranice. Tohoto pokusu už jsme byli svědky v srpnu. Ukrajina celému světu ukázala, že červená linie není zeď a lze ji překročit. Jednotky zaútočily v Kurské oblasti. Hrstka států souhlasila, že Ukrajina může použít jejich zbraně na území cizího státu. Jenže ono to není tak jednoduché. Ničit nepřítele, když musíte pokaždé vzít do ruky telefon a žádat o povolení zasáhnout cíl, je minimálně komplikované. O možnosti použití dalekonosných zbraní se zatím pouze mluví.

Další bod i s tajným dodatkem, jehož obsah zná jenom několik málo vedoucích představitelů vybraných západních zemí, popisuje možnost odstrašení agresora. A to například rozmístěním odstrašujících nejaderných prostředků. A tady je možná nejvíc kontroverzní část – list The New York Times s odvoláním na další zdroje (informaci nakonec potvrdil i prezident Zelenskyj) informoval o tom, že Ukrajina si žádá americké rakety Tomahawk. To by čistě teoreticky znamenalo, že Ukrajinci by byli schopni zasáhnout cíl až dva a půl tisíce kilometrů daleko.

Plán vítězství se neobejde bez podpory ekonomiky a investic. Ono přislíbit poválečnou obnovu země zní hezky, ale je třeba si to nějak pojistit. Ukrajina výměnou za finanční podporu nabízí spojencům přístup k nerostným zdrojům za biliony dolarů.

A nakonec, až válka skončí, by bylo dobré využít zkušenosti z bitevního pole a poučit se z nich. Z toho by podle Ukrajiny mohlo těžit celé NATO. Země by se stala hranicí Aliance a toho by se mělo využít.

Zelenského plán rozhodně zní ambiciózně. Kdo a za jakých podmínek s ním ale souhlasí, to se odhaduje jenom těžce. Respektive, ne tak těžce, ono s ním do puntíku asi nesouhlasí nikdo. Prezident Zelenskyj obsah dokumentu nejdříve konzultoval ve Washingtonu, Londýně, Paříži, Berlíně a v Římě. Pak ho teprve oficiálně představil všem ostatním lídrům.

Ambice je dobrá věc a určitě není dobré být uťápnutý. Kdo toho chce málo, nemusí taky dostat nic. Zároveň toho ale nesmí chtít příliš moc, protože i to vede k rychlému nezdaru. Evropa dobře chápe, co je v sázce a vítězství Ruska si nemůže dovolit. Na druhou stranu válka se táhne už třetím rokem a roste tlak na její ukončení.

Teď se rozehraje vysoká diplomatická hra, na jejímž konci bude nějaká mírová dohoda. Pro Ukrajinu je naprosto zásadní, aby u těchto jednání minimálně byla přítomná a v lepším případě měla nějaké slovo. Proto musí být její požadavky za A) reálné a za B) projednané s klíčovými partnery. Protože síla (mírového) dohody bude záviset na jednotě spojenců.

Nakonec lze říct, že „plán vítězství“ zní určitě hezky. Dokument by se ale spíš měl jmenovat „co chceme a co si přejeme a co vám za to případně dáme“. Uvidíme v následujících měsících, pokud Ukrajina vůbec přežije zimu, jak dalece jsou schopni se spojenci dohodnout.