První volby do Národní rady Slovenské republiky v nové dekádě přináší řadu zajímavých otázek. Přicházejí totiž v době, kdy má Slovensko za sebou nárůst popularity krajní pravice, vraždu novináře a jeho snoubenky či odhalení problematických propojení mezi kontroverzními osobami a špičkami justice, prokuratury a politického života. Tyto momenty neovlivnily pouze probíhající předvolební kampaň, ale měly také zásadní dopad na nálady ve společnosti. Téměř 4,5 milionu oprávněných voličů tak bude mít možnost reflektovat proběhlé události a u voleb vystavit politikům účet za jejich čtyřletou aktivitu.

Klíčovou otázkou těchto voleb je, kdo bude v březnu sestavovat koaliční většinu v parlamentu. Na první pohled vypadá rozdělení politické mapy Slovenska jasně. První tábor je tvořen ze stran současné vládní koalice Směr-SD, SNS a Most-Híd. Ty v roce 2016 spolu s již neexistující stranou Sieť legitimizovali své netradiční spojení jako snahu vytvořit „hráz proti extrémismu“. V souboji proti nim stojí široké spektrum stran tzv. „demokratické opozice“, mezi které patří současné opoziční strany SaS, OĽaNO, Sme rodina a také nové a mimoparlamentní subjekty jako PS/Spolu, Za ľudí nebo KDH.

Ve specifické pozici k oběma táborům stojí krajně-pravicová ĽSNS, vůči které se vymezili a spolupráci s ní odmítly všechny relevantní politické strany. Strana Mariana Kotleby přesto v průzkumech atakuje přední příčky a vývoj z nedávné minulosti naznačuje, že její koaliční potenciál nemusí být nulový. Tato skutečnost v kombinaci s vysokou fragmentací politického spektra, oscilováním vícero stran na 5% hranici a taktizováním lídrů přináší do celkové rovnice mnoho neznámých, kvůli kterým je predikování budoucího vývoje téměř nemožné.

Policy Paper – Tomáš Dvorský, únor 2020

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.