Hosté:

• Robert Králíček, poslanec, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
• Julia Schvarcová, vedoucí oddělení vládních záležitostí a veřejné politiky v České republice a na Slovensku, Google
• Jan Vobořil, výkonný ředitel Iuridicum Remedium
• Ondřej Kapr, Odbor hospodářské kriminality, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium České republiky
• Kateřina Bělohlávková, vedoucí oddělení preventivních činností a dobrovolnictví, Odbor prevence kriminality, Ministerstvo vnitra

V současné době jsou děti vystaveny rostoucím rizikům spojeným s digitálními technologiemi, včetně kyberšikany, podvodného jednání, nevhodného obsahu a zneužívání osobních údajů. Kdo nese odpovědnost za chování dětí v kyberprostoru – a hlavně, kdo by jim měl pomoct, vzdělávat je a seznamovat je s možnými riziky. Je možné digitální obsah pro nezletilé uživatele nějakým způsobem regulovat? I to byly otázky, které padly během panelové diskuze.

“Kybernetické bezpečnosti se stále věnuje velice málo pozornosti, zejména na politické úrovni”, uvedl poslanec Robert Králíček s tím, že společnost by se neměla zbavovat odpovědnosti za tuto problematiku. Řečníci se shodli na tom, že velká část kriminality se přesouvá z offline/fyzického prostředí na internet, kde ochrana zaostává. Kateřina Bělohlávková, vedoucí oddělení preventivních činností a dobrovolnictví Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra, zdůraznila, že kriminalita se netýká pouze dětí jako obětí, ale i dětí jako pachatelů. Podtrhla fakt, že za každým online přestupkem stojí reálný fyzický pachatel. “Děti mají stejný nárok na ochranu v online prostředí, jaké se nám podařilo dosáhnout ve skutečném světě.” Podle Julie Schvarcové, vedoucí oddělení vládních záležitostí a veřejné politiky v České republice a na Slovensku ze společnosti Google je třeba soustředit se na bezpečí všech našich uživatelů. “Ale specificky se zaměřujeme na ty nejmladší”, dodala. Pro Google jsou hlavní tato opatření:

• Produkty přizpůsobené pro mladší uživatele (např. YouTube Kids, Family Link).
• Tvorbu a dodržování pravidel ohledně bezpečnosti dětí s využitím špičkových technologií a specialistů.
• Nástroje pro rodiče, které jim umožňují kontrolovat online aktivitu dětí.

Výkonný ředitel Iuridicum Remedium Jan Vobořil varoval před širšími důsledky trávení času na digitálních zařízeních, především z hlediska návykovosti. “Kriminální činnost v kyberprostoru je pouze vrchol ledovce. Čas strávený dětmi na internetu je minimálně zbytečný, ne-li škodlivý. Design digitálních platforem je přitom cíleně tvořen tak, aby přístroje a aplikace maximalizovaly čas strávený online,” uvedl. Odpovědnost předcházet rizikům podle něj nespočívá pouze na rodičích a učitelích, ale i na samotných produktech a regulaci takových produktů: “Zatímco v offline světě jsou pravidla jasně nastavena, např. ohledně prodeje alkoholu mladistvým, regulace jednoznačně škodlivých mechanismech v kyberprostoru zatím nenastala”. Ondřej Kapr z Odboru hospodářské kriminality Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium České republiky, upozornil na vysoký počet podvodných online trestných činů (cca 20 000 případů ročně) a podtrhl význam prevence. “Ani dětem se nevyhýbá podvodná činnost, se kterou se setkává na internetu většina dospělých. Ani dospělí ani však nejsou řádně vzdělaní a připravení, aby se mohli bránit,” dodal. Zároven vyzval k lepšímu vzdělávání nejen dětí, ale především rodičů, kteří často nejsou dostatečně informování o rizicích digitálního světa.

Hlavní tematické okruhy

1) Jak efektivně využívat digitální technologie a jaké nástrahy dětem hrozí, a jak se těmto nástrahám vyvarovat?

Robert Králíček apeloval na zdravý rozum při používání technologií. Varoval před pohodlností rodičů, kteří mohou technologiemi nahrazovat svou aktivní péči o děti. Hledání rovnováhy mezi užitečností a škodlivostí technologií je podle Jana Vobořila velkou výzvou. Zmínil závislostní charakter platforem, kterému se děti nedokážou bránit, a potřebu regulace z tohoto závažného důvodu. Technologie ale nejsou pouze negativní, uvedla Julia Schvarcová. Výhody digitálních nástrojů vidí třeba v oblasti vzdělávání a komunikace. Odborníci by ale dle jejího názoru měli zvážit některé měkké regulace, které by nebránily inovacím (např. upozornění na přestávky v používání). Ondřej Kapr varoval před velkým množstvím osobních informací, které děti nevědomky sdílejí online. Policie proto spustila kampaň proti sdílení citlivých údajů o dětech. “Je velká výzva zajistit, aby děti vstoupily do dospělého života bez digitální stopy,” řekl.

2) Role regulace a klíčových aktérů

Stát by sice měl podle Roberta Králíčka nastavovat určité rámce, ale otázka regulace digitálního prostředí je složitá. Kateřina Bělohlávková podpořila regulaci technologií ve školách, včetně omezení používání mobilních telefonů. Jan Vobořil kritizoval nedostatečné vynucování stávající legislativy. Platformy jako YouTube by měly striktněji dodržovat pravidla ohledně věkových omezení: “Česká republika si zavedla vlastní věkovou hranici, jak jí to umožnila legislativa GDPR, na 15 let. Platformy to ale nedodržují”. Vyzval také k pohledu za hranice. “V zahraničních státech, kde např. regulaci používání telefonů ve školách zavedli, to přináší výsledky”. Problém s nastavením efektivních regulací v anonymitě internetu vidí Ondřej Kapr a dodal, že některé země již podnikají kroky k regulaci a Česká republika by se od nich měla inspirovat.

Závěry a doporučení

1. Zvýšit informovanost rodičů – rodiče mají klíčovou roli v ochraně dětí, ale často nemají dostatek znalostí ani kapacitu se problematice věnovat.
2. Podpora regulace – je třeba zvážit určitou formu regulace technologií, zejména ve školách (např. zákaz mobilů ve výuce, přísnější vynucování věkových limitů na sociálních sítích).
3. Zlepšení vymáhání stávající legislativy – platné právní normy existují, ale nejsou důsledně vymáhány.
4. Zapojení platforem – technologické společnosti by měly nést větší odpovědnost za ochranu dětí a zajištění bezpečného online prostředí.