Dne 11. října 2017 pořádal Institut pro politiku a společnost další pracovní snídaní tentokrát na velice diskutované digitálně-ekonomické téma „Kdy přestaneme milovat tlusté peněženky, aneb jak umést cestu k bezhotovostní ekonomice?“

Měli jsme tu čest přivítat mezi řečníky viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla, hlavního ekonoma a spoluvlastníka investičního fondu QUANT Aleše Michla a hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila. Do debaty se zapojili také hlavní hosté ředitel MasterCard Miroslav Lukeš a výkonná ředitelka ČEFTAS Maria Staszkiewicz. Debatu moderoval vedoucí ekonomické rubriky Lidových novinář Jan Klesla.

Začátek diskuze se zabýval otázkou, zdali hotovost úplně vymizí, jestli to bude mít pozitivní přínos a v kterých oblastech. Řečníci se shodli na tom, že podíl bezhotovostních plateb celosvětově roste, nicméně hotovost zůstává stále preferovaným způsobem platby v určitých sektorech ekonomik. Mojmír Hampl vystoupil proti úplnému zrušení hotovosti v ekonomice a návrhem udělat „less cash“ namísto „cashless“, tedy snížení podílu hotovosti v ekonomice, ale ne její úplné zrušení. Faktem zůstává, že nejpoužívanější bankovkou je tisícovka, což nasvědčuje skutečnosti, že lidé hotovost skutečně využívají na běžné platby. Hotovost jsou také jediné peníze, pomocí kterých jsou jednotlivci propojení se státem a bilancemi centrální banky.

Aleš Michl začal svou řeč daty o bezhotovostních transakcích ve světe. V nejvíc digitalizované ekonomice totiž bezhotovostní platby představují 68 % transakcí. Země jako Kanada, USA či Švédsko dosahují maximálně 60 %. Zhruba 40 % plateb v současnosti tedy tvoří hotovostní transakce a jejich podíl bude podle prognóz v nejbližších letech klesat na 20 %. Cesta k zrušení hotovosti bude ještě zdlouhavá.

David Navrátil zhodnotil roli hotovosti v ekonomice z pohledu behaviorální ekonomie. Stále je totiž velké procento transakcí vykonáváno hotově a malé transakce budou podle něho i nadále ponechány v hotovosti. Zdůraznil také, že vytahovaní bankovek z peněženky při platbě hotově způsobuje lidem větší bolest jak platba kartou a vyhýbají se tak nepotřebným nákupům. Z tohoto důvodu jsou pro produkt placený v hotovosti také vyšší náklady na marketing.

Podle Miroslava Lukeše ještě není cestička k bezhotovostní ekonomice ze strany státu vymetená, nicméně stát si začíná uvědomovat, že „less cash“ je dobré. Souhlasí také s názorem, že cílem není úplně eliminovat hotovost. Cílem je spíš eliminovat šedou ekonomiku, zavádět inovace pro komfort občanů a také zvýšit finanční gramotnost. Elektronické platby by měly umožnit lidem se lépe naučit nakládat s financemi, což se rozchází s názorem Davida Navrátila.

Je možná dobré zhodnotit, jestli je „cashless society“ vhodná pro všechny státy. Vznikla v zemích, kde si to vyžadovali například geografické podmínky – ve Švédsku, které je rozlohou velké, ale řídce osídlené, a tudíž státu připadaly vysoké náklady na rozvoz hotovosti. Je třeba také vzít v úvahu fakt, jak je ekonomika na digitalizaci připravena. Z hlediska obou těchto faktorů se Česká republika nachází někde ve středu.

Pokračující diskuze se dotkla otázek digitálních aplikací, které mají pomoci vývoji bezhotovostní společnosti a zjednodušení života občanů. Maria Staszkiewicz zdůraznila, že Fintech a technologický vývoj nabízí čím dál lepší a bezpečnější řešení. Zmínila také aplikace, které Fintech v současnosti představuje a které by měli v tomto směru pomoci. Na druhou stranu, problém vidí v konkurenci bank, které nejsou otevřené spolupráci na tvorbě společných aplikací.

David Navrátil zmínil aplikace George Go a Moje zdravé finance, které Česká spořitelna nabízí svým klientům. Banky společně sice ještě nespolupracují na tvorbě podobných aplikací, ale minimálně se snaží inovovat platební procesy v rámci své společnosti. Pro Českou národní banku je v této době zásadní projekt okamžitých plateb, který by měl být spuštěn příští rok.

Díky dotazům z publika se debata stočila směrem k ochraně dat. GDPR a PSD2 jsou dva právní akty, které jdou proti sobě, jelikož GDPR se týká obecné ochrany dat (tedy podléhá mu i ČNB), zatímco PSD2 řeší, jakým způsobem umožní regulátoři otevření systémů bank směrem ke klientům. Na jedné straně stojí fintechové firmy, které tlačí na Evropskou komisi, aby byl tento přístup co největší, na druhé straně Evropská bankovní agentura, bankovní asociace a centrální banky bojují proti narušení ochrany tajemství.

Problematické je najít správný balanc regulace bezhotovostních služeb. Na jedné straně je tendence zavádět povinnost bezhotovostních plateb nad určitou sumu a další přísnější pravidla a na druhé straně „interchange fee“, který hodně zasáhl do byznysu platebních karet. Také snižování úrokových sazeb a měnová politika svědčí o tom, že držet hotovost není v podstatě nic zlého. Regulace by však měla být technologicky neutrální a měla by otevřít prostor pro širokou veřejnost. Nicméně je těžké vidět dlouhodobý dopad všech regulací.

Řečníci se rozcházeli také v otázce využívání bitcoinu, který by mohl vést k decentralizaci platebních systémů. Zatímco bitcoin představuje prostředek pro rychlou a okamžitou platbu, v bance lze vykonat transakci jenom během pracovního dne. Naopak, podle Aleše Hampla je právě pomalost bitcoinu to, co vedlo k jeho oddělení od hotovosti a k hledání alternativy, která by byla schopná udělat více transakcí za minutu. Výhodou je, že transakce pomocí bitcoinu lze provézt bez toho, aniž by o nich centrální banka věděla. Avšak ani to bitcoinu nezaručuje úplnou anonymitu transakcí. Faktem zůstává, že transakce prostřednictvím bitcoinové měny představují jenom 14 % všech transakcí v ČR.