Institut pro politiku a společnost uspořádal 26. června debatu na téma Služební zákon v praxi. Původní zákon z roku 2002 byl po mnoha letech a řadě odkladů nahrazen Zákonem o státní službě č. 234/2014 Sb.

Na debatě moderované Milanem Hamerským, politologem, ústavním právníkem a externím spolupracovníkem Institutu v oblasti práva, vystoupili Radek Vondráček, poslanec a 1. místopředseda PSP ČR, Rudolf Pospíšil, 1. místopředseda Odborového svazu státních orgánů a organizací, Jan Lišák, státní tajemník úřadu Ministerstva spravedlnosti, a Edvard Outrata, bývalý předseda ČSÚ, který působil ve státní správě v Kanadě, a je rovněž bývalým místopředsedou Senátu.

Přinesl služební zákon profesionalizaci a odpolitizováni státní správy? Splnil očekávaní a potřebnou stabilizaci ve veřejné správě?

Radek Vondráček pochválil kompromis politických sil při tvorbě tohoto zákona a zároveň zdůraznil jeho potřebu: „70 000 úředníku je páteři státu“. Problém odpolitizování, který byl velmi medializovaný, byl odstraněn spíše jen formálně, jelikož úředníci stále kandidují, nebo jsou členy politických stran.

Jan Lišák poukázal na způsobené komplikace v nové administrativní zátěži, které zákon přinesl. Hlavním problémem je průměrná délka výběrového řízení. Při veškeré snaze pro urychlení a zjednodušení je to v průměru 2,5 měsíce od vyhlášení výběrového řízení na danou pozici. Dochází tak neobsazenosti pracovních míst, a to především v oblastech IT a práva.

Rudolf Pospíšil upozornil na finanční podhodnocení i na nedostatky systému platebního zařazení, dále také na umělé prodlužování při projednávaní zákoníku práce ze strany politiků.

Edvard Outrata vyzdvihnul úlohu státní správy jako zdroje stability, protože má dlouhodobější charakter než politická reprezentace. Dle jeho názoru neprošla státní správa po roce 1989 transformací, ale byla tvořená živelně až programově. Při podmínkách vstupu do Evropské unie se ukázalo, že naši úředníci nejsou dobře připravení. Problém vidí i v jejím vnímaní, kdy nerozlišuje politika od úředníka. Zatímco v jiných státech zavádějí prvky postupně, promyšleně (případně i experimentálně), v Česku zavedeme rovnou zákon a teprve poté posuzjeme, jak funguje.

Milan Hamerský doplnil, že na služební zákon navazuje 45 jiných zákonů a sám služební zákon odkazuje na 47 zákonů.

Hosté uznali, že při tvorbě zákona chyběl pohled praxe i že se vypouštějí například pravomoci státních inspekcí. Zatím se málo projevují výhody služebního pracovního poměru oproti pracovnímu. Našlo se i pár pozitiv jako vytváření prostoru pro vzdělávaní úředníků. Edvard Outrata dodal, že máme stále problém s hodnocením, které motivuje ke zlepšování, ale i to, že kvalitní státní správa funguje dobře s jinými lidmi, které nedosazují politici, pak se uplatní jen to praktické. Řečníci dodali, že stát se nemůže platově srovnávat se soukromou sférou, ale může nabízet jiné benefity.